Návrat ke kořenům a atmosféře
„Alien: Romulus“ se snaží navázat na původní ducha série, přičemž se vrací k atmosférickému hororu plnému napětí a děsu. Tento návrat ke kořenům byl zřejmě jedním z hlavních cílů Álvareze, který se rozhodl upřednostnit děsivou stránku před většími akčními scénami, jaké byly vidět v některých novějších filmech série. Podle recenzentů jako Nick Schager z The Daily Beast je film plný skvělých skokových momentů a hororových záběrů, které připomínají ty nejlepší scény z původních filmů.
Vizuální stránka filmu také stojí za zmínku. Cinematograf Galo Olivares, známý svou prací na filmech jako „Gretel & Hansel“, využívá tmavé a klaustrofobické prostředí, které dává filmu jeho děsivou atmosféru. Olivaresovy záběry nejsou jen poctou klasickému stylu „Alien“, ale také přidávají svěží vizuální prvky, které dokážou diváka plně vtáhnout do děje.
Silné herecké výkony
Co dělá „Alien: Romulus“ výjimečným, jsou výkony hlavních herců. Cailee Spaeny a David Jonsson jsou často zmiňováni jako klíčové postavy, které přinášejí filmu emocionální hloubku. Zatímco Spaeny ztvárňuje postavu Rain s velkou dávkou citlivosti, Jonssonův Andy, syntetický android, se stává srdcem celého příběhu. Andy prochází během filmu vývojem, kdy se jeho programování střetává s jeho loajalitou vůči Rain, což vytváří zajímavý a napínavý vztah mezi těmito dvěma postavami.
Zápas s mytologií série
Jedním z problémů, kterým „Alien: Romulus“ čelí, je pokus o propojení s mytologií série, zejména s předchozími filmy „Prometheus“ a „Alien: Covenant“. Producent Ridley Scott, který je stále silně zapojen do tvorby těchto filmů, přináší některé mytologické prvky, které se objevily v těchto předchozích dílech. Tyto odkazy na mytologii ale podle mnoha kritiků spíše film rozptylují, než aby mu přidávaly na síle.
Mnoho fanoušků čekalo na film, který se vrátí k jednoduché hrůze a napětí z prvních dílů série, ale „Alien: Romulus“ se pokouší sloučit toto napětí s komplikovanějšími mytologickými prvky, což podle některých recenzentů, jako Chris Bumbray z JoBlo, někdy brzdí tempo filmu. Bumbray například poukazuje na to, že film se zbytečně odchyluje k jiným hrozbám, které by spíše patřily do prequelů než do hlavního příběhu o xenomorphech, což může být pro některé diváky zklamáním.
Technické mistrovství
Navzdory několika slabinám však „Alien: Romulus“ exceluje na technické úrovni. Kromě zmíněné kamery se film pyšní také působivou výpravou a skvělými speciálními efekty. Design interiérů vesmírné lodi, kde se většina děje odehrává, je plný detailů, které evokují původní estetiku série. Napětí je umocněno klaustrofobickým prostředím vesmírné stanice, kde jsou každý roh a každý stín potenciálním místem pro nebezpečí.
Hudební doprovod od Benjamina Wallfische, známého svou prací na „Blade Runner 2049“, je dalším důležitým prvkem, který přispívá k atmosféře filmu. Wallfischova hudba je intenzivní a emocionální, a někteří recenzenti ji dokonce srovnávají s ikonickou hudbou Jamese Hornera z „Aliens“, což je pro fanoušky velký kompliment.
Celkové hodnocení
„Alien: Romulus“ je film, který má všechny předpoklady stát se jedním z nejlepších přírůstků do franšízy od doby „Aliens“. Álvarezovi se daří přinést napětí a hrůzu zpět na první místo, a to prostřednictvím výborného řemeslného zpracování, atmosférických vizuálů a silných hereckých výkonů. Nicméně přítomnost komplikované mytologie a některé slabší momenty ve scénáři mohou některé diváky odradit.
I přes tyto nedostatky je film obecně dobře přijat jak kritiky, tak fanoušky a nabízí příslib dalšího směřování série pod vedením Álvareze. Pokud bude tento film úspěšný, mohl by Álvarez převzít otěže franšízy a pokračovat ve vytváření nových příběhů v tomto fascinujícím světě, který stále skrývá mnoho neprozkoumaných možností.
